V mých očích je třeba
2001: Space Odyssey pořád vizuálně působivější než naprostá většina dnešních sci-fi filmů a
The Thing nechutnější než většina dnešních hororů. Doba, kdy digitální triky jsou na úrovni reality, ještě nepřišla, jak si spousta filmařů myslí.
Škoda je, že třeba v případě toho Hobita původně mělo být všechno dělané v kostýmech (scéna s goblinama), podle toho co jsem viděl v making of. Začalo se s nima i natáčet, všechno bylo už hotové, ale dostali se do problémů. Tušim že herci se v tom neuměli hýbat a nedalo se v nich vydržet dýl jak pár minut a výsledek pak nevypadal věrohodně (oproti lotrovi to byly o dost těžší a složitější kostýmy, které se těžko ovládaly). Nakonec se je teda rozhodli použít jen jako model pro CGI, ale PJ z toho byl taky docela smutnej...
Největší rozdíl jde vidět třeba když vezmeš souboj Legolase s tim digitálním klaunem v 2. filmu, a postavíš to proti souboji Aragorna s Lurzem ze Společenstva. Ten první zmiňovaný je ve výsledku totálně neosobní slátanina. A bohužel, nakonec tam bylo jen pár scén natáčených pěkně venku a spousta úplně obviozních scén před modrým plátnem. Úplně chápu třeba Iana McKellena, když ho deptalo, že musel většinu času hrát úplně sám v zelené místnosti a předstírat, že reaguje na postavy, které tam nejsou.
Docela mě ale překvapuje, že s tímhle přišel zrovna JJ Abrahams.
