Sry, že je to tak dlouhý
Myslel jsem si, že B2 musí bejt nějaká dokonalá a úžasná hra, ale to bylo v době bez znalosti prvního dílu, který mě popravdě nikdy nezajímal, dokud jsem si ho nezkusil.

A nevím zda-li je to tím, že jsem oba díly hrál bezprostředně po sobě, ale B2 už mě tolik neočarovala a neudivovala jako předchozí titul. Na vás dva by to možná zapůsobilo nebo vás přinejmenším potěšilo, aspoň z nostalgie, protože některé scény a věci jsou bezduše předělány, některé jsou povedené, některé jsou naprosto beze změny (Rodin a LP třeba). Když to vidím já bez toho letitýho rozestupu, tak je to nic moc.
Souboj je v podstatě stejný, možná na mě působil plynuleji, svižněji a taky lehce, ale to zase může být tím, že jsem se to z jedničky trochu naučil (seznamovat se s obřím gamepadem Wii U).
Muspelheim = Alfheim jsou mnohem jednodušší a snadněji se daj najít.
Lokace působí prostorněji

a barevněji. Nemyslím si, že by to nemohlo jet na starejch konzolích.
Zbraně se mi zamlouvaly, samozřejmě neznám všechny, stejně jako v jedničce, ale zdálo se mi, že asi nemaj tolik komb jako v jedničce.

Nebo prostě základní kopačky rulez.
Ale jo pobaví je to prostě Bayonetta.
btw Lumen Sage je týpek, toho byste si oblíbili.
Musím to říct. Můj verdikt: B1 okouzlení z neznámého, zatímco B2 nenaplnění z očekávaného.